Faktem je, že když najdete to, co vás baví, tak už nebudete nikdy pracovat, protože vám práce bude zároveň i koníčkem. Pokud vám navíc bude taková činnost dávat hlubší smysl, jste na správné cestě ke spokojenému životu.

Představte si, že letíte letadlem, to je váš život, a každý máme 100 % paliva pro svůj let. To je energie, se kterou můžeme hospodařit. Kromě toho, jakým směrem poletíme a proč letíme právě tam – to je naše životní poslání, je důležité, jak budeme hospodařit s palivem. Kde palivo načerpáme – to jsou naše zdroje, které nám dodávají energii – rodina, práce, koníčky a kolik ho spálíme, to jsou činnosti, které nám berou energii. Je fajn, když práce není jen místo, kde přicházím o energii, jsem ve stresu a pod tlakem, ale také místo, kde energii čerpám, dělám práci, která mě baví a dává mi smysl.

Chybou je, že velká spousta lidí při tvorbě své kariéry jede v zajetých kolejích. Staví převážně na svých zkušenostech a dovednostech a bojí se udělat krok do neznáma. Někteří si dokonce myslí, že to není možné. Obavy bývají různé. Jednak ve své stávající profesi již lidé nasbírali zkušenosti, na kterých stavět, naučili se spoustu nových věcí, a i když je tyto aktivity nebaví, tak je prostě dělají dobře. Často mají již vybudovanou svoji síť kontaktů. A v neposlední řadě peníze, které jim z toho plynou, nejsou k zahození. Dávají jim jistotu, že uživí sebe, své koníčky a také rodinu. Proč to tedy všechno opouštět a jít do nejistoty?

Tím hlavním důvodem je spokojený a naplněný život. Takový, ve kterém bude práce lidi bavit a kde se z práce nebudou vracet domů “vyšťavení”. Naopak, kde jim práce bude přinášet více energie pro sebe a pro svoje okolí. Protože je prokazatelné, že z pracovního procesu, který člověka baví a naplňuje, se takový jedinec vrací domů spokojenější a v pohodě, než ten, který se celý den obává a stresuje toho, co přijde. Hádejte, kdo z nich má víc energie na to věnovat se rodině a svým blízkým, sobě?

Dalším velkým důvodem, proč se věnovat činnostem které člověka baví, je syndrom vyhoření. Ten dnes hrozí již lidem mladším třiceti let. Důvody? Lidé dělají tam, kde se neztotožní s týmem, jeho vizemi, vadí jim pracovní náplň, zkrátka se každý den přemáhají. I proto, aby si vydělali na svoje potřeby, a seberealizují se ve volném čase. Kterého nemají nazbyt. I proto, že výkon člověka, který se věnuje něčemu, co ho nebaví, bývá podprůměrný.

Posledním důvodem je, že si lidé nedovedou představit, že by je jejich práce mohla bavit a těšit, a že by je zároveň pohodově uživila. Takové práce přeci nejsou, nebo ano? Známe spoustu příkladů, kdy lidé uprostřed své dobře rozjeté kariéry vystoupili z vlaku a nasedli na jiné koleje, při kterých využili své dosavadní zkušenosti a kontakty pro nový začátek. Ono to totiž jde. Při hledání práce, která baví, si i tak dejte pozor na nastavení zdravých hranic. Jenže v případě, že práci milujete, neodpočíváte, protože vám není zatěžko dokončit projekt v noci, apod. O to víc hrozí syndrom vyhoření. I v případě, že je pro vás práce vášní, stanovte si jasná pravidla, kdy vytváříte a kdy odpočíváte. Nebo vás časem únava doběhne i v té nejlepší práci na světě.

Autoři Hanau Púllová, Ivona Metelková a Valery Senichev ze společnosti Jobs 2030, www.jobs2030.com. Článek vznikl pro Marianne Klub.